Proč pomáhat španělským chrtům

Patříte-li k těm, kteří se nám diví, proč se o ty španělské psy vůbec zajímáme, přečtěte si následující řádky. Pokud ale neradi slyšíte o utrpení a krutosti, které jsou lidé schopni, raději přeskočte na jinou stránku, nebude to totiž veselé povídání... Anebo čtěte a pak nám pravděpodobně porozumíte. Myslíme si, že soucit a lásku lze těžko dělit na "španělskou" a "českou" záležitost.

V dobách dávnějších býval španělský galgo (špan. galgo espanol) symbolem urozenosti a ozdobou šlechtických dvorů, kde byl ceněn podobně jako jeho příbuzný, anglický chrt (tedy greyhound) v západní Evropě.

Jak šel čas, z obdivovaného psího šlechtice se stává spotřební materiál, a to bez nadsázky. K pochopení smutných souvislostí se ale vraťme malý kousek zpět do historie.

Když počátkem 20. století vynalézá O.P. Smith mechanickou návnadu, která se během několika následujících let rozšíří do celého světa (což předurčilo další vývoj chrtích dostihů), nedochází pouze k rozmachu chovu závodních greyhoundů, ale také k budování drah a vývozu ceněné irské krve do světa. Také bohatí Španělé nechtějí zůstat pozadu a novou ozdobou jejich sídel se stávají greyhoundi, přísloveční sprinteři. Galgo je postupně odsunut na druhou kolej. Nyní už není výsadou bohatých, ba naopak, chudí venkované začínají galgy chovat jako lovecké psy, kteří jim pomáhají zajišťovat potravu. (A někteří je tajně kříží s greyhoundy svých zaměstnavatelů, takže nynější španělský galgo a anglický chrt jsou si opravdu blízko.)

Co dříve bývalo nutností, je dnes koníčkem a Španělé velmi rádi loví – zejména pak obyvatelé venkova. Lov je lidovou zábavou, a tak trochu záležitostí ega, neboť být dobrý lovec, to už něco znamená. Tak jako dříve jsou galgové, a v menší míře podengové, i v současnosti využíváni k lovu – galgové někdy také k dostihům. Nejsou ale tak rychlí jako greyhoundi, zato však vytrvalejší, což je předurčuje k tomu, aby byli dobrými lovci. Nebývají však chováni v domech, jakožto domácí mazlíčci, ale v katastrofických podmínkách – ve sklepech, kolnách, klecích, krmeni zbytky (mnohdy pouze starý chléb a voda) a vypouštěni ven jen proto, aby pro své majitele mohli lovit. A pokud neloví ke spokojenosti pána? Jsou likvidováni těmi nejhoršími způsoby, o nichž se zde nechceme rozepisovat, případně vyhozeni do lesa nebo na ulici a ponecháni svému osudu.

POZOR: Přiložili jsme odkaz na fotografie, které vypovídají o tom, jak život některých psů končí. Upozorňujeme na to, že jsou velmi brutální a citlivějším jedincům doporučujeme na odkaz n e k l i k a t !!!

odkaz: Brutální konce některých pejsků...

Pořídit si "čerstvou krev" je ten nejmenší problém a další lovecká sezóna přeci klepe na dveře...

Naštěstí i ve Španělsku existují lidé, ať už jako jednotlivci nebo organizace, kterým osud těchto nádherných stvoření není lhostejný. Proto vznikají útulky, které bohužel přežívají jen díky darům jednotlivců a mohou fungovat výhradně díky obětavosti a zapálení dobrovolníků, kteří zde pracují bez nároku na mzdu. Do těchto útulků jsou umisťováni pejsci nalezení mnohdy ve značně zuboženém stavu. Pejskům je dle možností poskytnuta léčba, dočasná střecha nad hlavou a péče, která je pochopitelně limitovaná, vždyť lidí i peněz je v útulcích málo a nešťastných zvířat moc.

Naštěstí podruhé - i mimo Španělsko existují lidé a organizace, kterým osud zapomenutých španělských dlouhonožek není lhostejný. Ti se potom snaží nalézt dočasné a trvalé domovy v jiných evropských zemích, a to především v Německu, Rakousku, Holandsku a Švýcarsku.

Jednou takovou organizací je "ASPA Friends Germany", s níž jsme se rozhodli spolupracovat a přispět k záchraně těchto chrtů. Pokud vás osud španělských galgů oslovil a rádi byste některému z nich poskytli zasloužený domov, prohlédněte si naši nabídku pejsků k adopci. Třeba je mezi nimi i váš budoucí domácí mazel.