|
| Cesta se táhla
krásnou českou krajinou. Naštěstí
převážná část byla po
dálnicích, tak nám to docela uteklo. Pro klid v duši s námi jely Abbey a Lasha, aby Jetovi nebylo smutno a měl si s kým povídat. Museli jsme spěchat, protože v 17 hodin jsme už měli zase pracovní schůzku v naší kanceláři. Když jsme přejížděli železniční přejezd nedaleko Jetova nového domova, Lidmila už na nás čekala. Ale dříve než jsme definitivně zastavili, nahrnuli se všichni na pravou stranu k okénku a řvali - "Podívejte se, SRNKY!!" a Jet hned nasadil hrdý výraz a prý: "Ty budou moje!" a Lashenka s Abbey jen potichu záviděly... Museli jsme jim vysvětlit, že srnky mají parohy a žijí v lese, ale tohle jsou kozičky, mají rohy a žijí hned vedle domečku v chlívku... Ale kdepak - SRNKY - a konec, ale do chvlívku se pro jistotu podívat šly... |
| No jo, ale to nebylo
všechno. Když Jet ukazoval holčičkám jakou
má krásnou velkou oplocenou zahradu, začuchal a kouká - zase nějaký domeček... A v tom domečku něco zadupalo.. A jéje - králíci !! Tak to už měli všichni oči na vrch hlavy - a holčičky, že už nikam nepojedou a zůstanou taky tady, aspoň do doby, dokud tu ty králíci budou... Bylo nám jasné, že by tu byly jen asi o dvě hodiny dýl... Tak jsme jim vysvětlili, že není čas králíků - naložili je a mazali domů.... Jet nás běžel podle plotu doprovodit. Bylo nám smutno. Přece jen byl u nás skoro měsíc a bude se mi po něm asi stejskat víc, než po bejvalce, co odešla před pěti lety po dvaceti letech soužití... S Abbey jsme se ještě stavili u Veta, protože má na boku pořád bouličku. Hodná veterinářka jí z bouličky vytáhla asi 5ml krve a uvázala z obvazu okrasné kšíry... |
| Jete, přejeme Ti u Lidmili
krásný a spokojený život s
afgánkou Klárou, kozičkami Tončou a Emkou, králíkem Ferdou a jeho harémem a kočičkami, které na štěstí ze stodoly nevystrčily ani čumáček... Moc děkujeme všem, kteří nám pomáháte! Už se těšíme na Velký jarní mezinárodní sraz ve Starých Splavech u Máchova jezera... |