První věc, kterou chci napsat je, že jsme našemu novému miláčkovi dali jiné jméno. Jelikož jeho celé jméno je Gorteen Honcho, pojmenovali jsme ho Gor. Problém s tím předpokládám nebude, protože na Gor slyší a reaguje naprosto stejně jako na "Tač" (Tadhg) - tedy vůbec
A teď něco o jeho cestě do nového domova a první večer, noc a ráno.
Cesta domů:
Gor se bez prolémů uvelebil v kufru a jen když jsme zpomalili nebo zastavili na semaforu, vstal a podíval se, co se děje, přičemž zvládl dokonale poslintat všechny zadní sedačky
Dvě přestávky na čůrání proběhly v pohodě. Napil se, pojedl něco piškotů a tak jsme všichni spokojeně dorazili domů. Příjezd:
První, kdo se na Gora vrhl byla Jenny (belgická ovčanda - malinois). Přijala ho velice přátelsky. Skoro to vypadalo, že se znají už roky a jen se dlouho neviděli
Dali si pár rozběhů po zahradě a pak Gor zjistil, že se u sousedů za plotem něco mihlo. Byly to dvě sousedovy ovečky. Začal štěkat a kňučet a dokonce začal brát za plot a chtěl jej asi vytrhnout. Vysvětlování, že to nemá dělat, nepomohlo a tak jsme ho zabavili míčkem a zase si chvíli hrál s Jenny. Byli spolu venku do té doby, než jsme se rozhodli ulehnout ke spánku.Noc:
První noc jsem si řekli, že bude raději s námi v ložnici. První problém byly schody. Zvládl první tři a dál už to nešlo. Takže jsem ho vynesl nahoru (stěhování ledničky po této zkušenosti považuji za naprostou pohodičku). Dali jsme mu na podlahu prošívanou deku a ulehli ke spánku. Gor nás tak zhruba každých pět minut vzbudil, protože se venku něco šustlo a on to chodil kontrolovat. Pokaždé se před ulehnutím otřepal, takže všichni vzhůru. Nakonec se nám podařilo usnout (cca 1:00 v noci).
Ráno:
Probuzení bylo perfektní. 5:55 hodin. Probudil mne dávivý zvuk. Než mi došlo, co se děje, přestalo to. To Gora postihla ranní nevolnost. Nic z něj však nevypadlo. Takže jsme v klidu ulehli. Za pět minut se to však opakovalo a tentokrát se mu již podařilo krásně pozvracet koberec v ložnici. Žlutý flíček tam zůstane jako památka na jeho první ráno
Dopoledne:
Po ranní akci jsem Gora snesl ze schodů a vyrazili jsme ven. Napil se, najedl a vzhledem k venkovním teplotám (25 - 30 stupňů) je jeho hlavní náplní ležing ve stínu.
Povaha:
Gor je zatím klidný, vše si prohlíží a se vším se seznamuje. Ovčandě vždy raději uhne. Chodí za námi všude kam se pohneme. Zatím reaguje spíše na zvuky než na jméno. Voláme ho tedy různým mlaskáním, pískáním a luskáním prstů.
O dalších událostech vás budeme průběžně informovat.
Mějte se všichni fajn a užijte si sluníčko.
Bude super parťák pro maliňačku-založte jí topíček v jiných plemenech a hoďte fotečku...já jsem ještě furt i po letech ujetá na ovčáky. 
Tak hodně radosti a pokroků rodinko. 
Krásné fotečky!!
