Díky za odpověď, Vaší upřímnosti si vážím. Když k nám přišel Rino, byla jsem právě tak opatrná, jako vy teď. Celá rodina dostala školení, jak zacházet s bývalým dostihákem. Všichni chápali, i můj 20-ti letý syn se klátil, jako že chápe. Pak ho vedl na vodítku a na poli ho pustil. Mě zachvátila hysterická panika,ale Rinouš se zase v pohodě nechal připnout na vodítko a můj syn pronesl pro mě inspirativní větu: co děláš, dyť je to jen pes. A od té doby jsem začala uvažovat, jak na to, aby mohl zažít svobodu. Kdysi jsem to zvládla s dogou, tak proč ne s greyem? Vybudovat základy trvalo 3 měsíce, a ač se nezdá,Rino je velká citlivka a šíleně chtěl běhat. Dávkovat požadavky jsem musela po miligramech, a po kilech odměňovat mazlíkováním a blbnutím. Určitě ho i mlátili, protože když jsem vidlema dávala koním seno, tak se schovával a najednou asi za měsíc se mu rozsvítilo, že ty vidle neberu kůli němu a doslova šílel radostí. A tak to bylo s více věcma. Prostě psychodrama. Pak přiletěl Moro. Po 3,5 letech v klecích byl u vytržení z každého kamínku, lučního koníka, trsu trávy. Poctivě chodil na krátkém vodítku. Až tak po 10 dnech kolem nás proběh Rino, Moro vyskočil, ve vzduchu se zkroutil o 90 stupňů a vytrh se mi silou, kterou bych do něj nikdy neřekla. Běžel za Rinem a s ním se i vrátil. Tak jsem zjistila, že by to i šlo, když "použiju" Rina jako učitele. Základy komunikace ve volnosti trvaly cca 1 měsíc. Vždycky jsem přivolala Rina, pak Mora, a ten chápe rychle, někdy má ovšem jiný názor, takže je zase na mě, jak na něj vyzrát. Např. změním směr pochodu. Rino chodí i běhá venku hodně natěsno a pravidelně si kontroluje, jestli se vleču za ním. Moro je víc průzkumník a čeká vepředu, slyší víc než perfektně a nepotřebuje se ujišťovat, kde právě jsem, kolikrát je ode mě 10-15m v mlází, a kdyby neměl cinkátka, tak bych neměla tušení kde je.
Podenkové jsou svým způsobem povahoví unikáti a ze skály neskočí, vyrostli na ní. Někdy to bylo o nervy, ale nikdy jsem nelitovala, že jsem jim dala svobodu. Ne absolutní, ale možnou i rozumnou v daných podmínkách. Každý, kdo adoptoval, chce pro toho svého "chudáka zachráněnýho" jen to nejlepší a je v této lidské společnosti vyjímečný. Mám vás ráda lidi, i vaše psy. Mějte se pěkně Jitka