Adopce chrtů - Greyhound Adoption Czech Republic

Adopce psů - greyhound, galgo, lurcher a podenco

Přejít na obsah

RINO - greyhound a MORO - podenko

Zde se dozvíte vše o adoptovaných pejscích v ČR. Zadejte profil svého pejska.

Re: RINO - greyhound a MORO - podenko

Příspěvekod Johnka v 19 kvě 2015 20:17

Krásné fotky, škoda,že jste nepřijeli posílit černé podenky, snad příště. Všechny Vás zdravíme.
Martina a Andýsek
Uživatelský avatar
Johnka
 
Příspěvky: 1728
Registrován: 05 črc 2011 16:18
Bydliště: Most

Re: RINO - greyhound a MORO - podenko

Příspěvekod Evik v 19 kvě 2015 23:55

Krásné fotečky, kočka je tedy super, že Vás doprovází.
Chodíte s kluky na volno?
Evik
 
Příspěvky: 22
Registrován: 01 říj 2012 15:33

Re: RINO - greyhound a MORO - podenko

Příspěvekod Jitka N. v 21 kvě 2015 08:00

Ahoj
chodíme na volno skoro od začátku. Naučila jsem je, že oni si musí hlídat mě, ne já je. Když nereagoval pes na přivolání, tak jsem se mu schovala a nechala ho, dokud mě nezačal sám shánět a nervačit, pak přivolání, stačilo párkrát a hlídají si, kde jsem , a čekají, než k nim dojdu. Naučili se respektovat domácí zvířata, prostě nedělají, co si nepřeju, a vztáhli jsme to i na ta divoká. Navíc mají na obojcích cinkátka, takže se nestane, že by překvapili zajíce atp.pro zvěř to jsou takové akustické výstražné majáky, schovej se kdo můžeš.
Občas doma něco vyvedou, ale poněvadž se oba tváří jako nevinný, tak jsem nahranná. Za těch 3/4 roku, co jsou spolu, tak se poprali pouze jednou,a to o zbytek kukuřice v plechovce. Řvali strašně, ranky jen povrchové.
Teď jsou zase v pohodě. Moro se už nechtěl podřizovat Rinovi, tak si to vyříkali. Prostě pokladi.
Jitka a "černá zlatíčka" Rino a Moro
Jitka N.
 
Příspěvky: 136
Registrován: 13 led 2014 22:08

Re: RINO - greyhound a MORO - podenko

Příspěvekod KrisMar11 v 21 kvě 2015 08:22

To je krásný, koukala jsem na Rinouškův popis ze začátku a dočetla jsem se, že měl problémy s malými zvířátky a po 3/4 roce je opečovává ""4-() ""5-() My jsme na tom s Tommkem byli podobně... sice je neopečováváme, ale ani jen nijak netýráme. Prostě je respektujeme.
Na volno jsme jen na zahradě. Bojim se, aby se nepřihodilo něco nechtěnýho, co bych si pak vyčítala. Chodíme na vodítku cca 5m dlouhém a myslím si, že to Tommkovi stačí. U nás je totiž to nebezpečí, že se naše papírová pouliční kříženka, která z 99% poslouchá, splaší a půjde za zvěří a to myslím, že by Tommy vystartoval taky a mohl by být malér. Tak že zahrada cca 700m2 je jim k dispozici na lítání a procházky jsou oba na vodítkách, aby si nezáviděli :-)
Mějte se všichni krásně :-)
Tommy a jeho smečka
KrisMar11
 
Příspěvky: 173
Registrován: 13 srp 2014 06:42

Re: RINO - greyhound a MORO - podenko

Příspěvekod Jitka N. v 21 kvě 2015 08:28

Ještě jsem zapomněla dodat, že slovní povely jsou jaksi zbytečné, hlavně Moro se tváří jako naprostý ignorant, rozumí pouze zákazu NE v různých variantách. Komunikace funguje gesty, naznačím směr, řeč těla. Připnutí na vodítko: zacvakám karabinou, přiběhnou, jsou rádi, že mi můžou vyhovět. Ukážu co chci, řeknu jdeme, a už se po nich nedívám, je to na nich a oni chtějí být se mnou. :3:
Jitka a "černá zlatíčka" Rino a Moro
Jitka N.
 
Příspěvky: 136
Registrován: 13 led 2014 22:08

Re: RINO - greyhound a MORO - podenko

Příspěvekod slipka nadherna v 21 kvě 2015 15:16

Nebudete dělat nějaký výcvikový kurz? Docela by mě zajímalo, jak na to.
Já sice můžu kluky na louce pustit na volno, ale pak si je musím jít zase odchytit k myší díře, u které zůstávají i když se jim schovám. Didi si mě hlídá alespoň trochu a vím, že přijde přinejhorším domů (už se mu podařilo prolézt plotem a časem se vrátil), ale Píňa prostě venku nevidí a neslyší. Přitom chodí na cvičák, takže základy poslušnosti má. Venku ho ovšem žádné pamlsky nezajímají a když mu ho nacpu do tlamy, tak ho většinou zase vyplivne. Jediná možnost, jak ho udržet u sebe je, že mám v ruce pískací hračku a stále se s ním o ní přetahuji. Věřte tomu, že po pár metrech je to na hlavu (mojí - Píňa by to vydržel dělat hodiny).
Kluci chodí tedy na stopovačkách, ale jeden člověk a dvě stopovačky rozhodně není ideál. Navíc dcera čeká mimi, takže v budoucnu se kolem bude batolit ještě dítě a to už je o úraz.
Ráda si nechám poradit, jak ty moje příšerky trošku umravnit.
Iveta a Jirka - lidé , Kimi a Polly - basenji, Didi , Píňa a Walinka - podenco , o patro výše Káča (Kuřátko)- dcera a její smečka čtyř psů
slipka nadherna
 
Příspěvky: 71
Registrován: 01 bře 2013 08:04

Re: RINO - greyhound a MORO - podenko

Příspěvekod Johnka v 22 kvě 2015 19:47

Také bych se přiučila. Já to mám asi ještě horší, protože Andýse nezajímají ani hračky,ani pamlsky. Jen ty myši,tak to je alespoň naděje,že u nějaké díry bych ho snad našla.
Martina a Andýsek
Uživatelský avatar
Johnka
 
Příspěvky: 1728
Registrován: 05 črc 2011 16:18
Bydliště: Most

Re: RINO - greyhound a MORO - podenko

Příspěvekod Jitka N. v 23 kvě 2015 00:43

Ahojte,třeba někdy by to šlo se sejít, ale teď máme v péči babi a nevíme ,co bude zítra... Nejsem žádný výcvikář ,učím se za pochodu, jedno vím ale jistě, chrt není typický pes a podenko už vůbec ne. Co mě zaujalo, je toto:* Venku ho ovšem žádné pamlsky nezajímají a když mu ho nacpu do tlamy, tak ho většinou zase vyplivne. Jediná možnost, jak ho udržet u sebe je, že mám v ruce pískací hračku a stále se s ním o ní přetahuji.*
Takhle podlézat psovi, to se hned tak nevidí. Máte to otočené, hiearchie pán-pes na pes-pán. Uberte plyn, s tím rozmazlováním, nechte je čekat za dveřmi, nedávejte hned žrádlo, když teď hned chtějí , hrajte si jen když Vy chcete atp. Vy jste šéf a Vy rozhodujete, kdy ,co a jak bude, nenechte se zlákat do role "sloužím ve všech pádech".Získáte si respekt, který u podenka nutně potřebujete, protože on moc dobře ví, že člověk je slepý, hluchý, pomalý, ale má misku, gauč a peřinu, což při vyváženém poměru péče a respektu v jeho hlavince vyloudí výsledek, že je lepší být s pánem než bez pána. Dobré je, že je zajímají myši a že ho v nehorším odlovíte u díry. Mnohem výhodnější pro Vás ovšem je, přivolat, nereaguje, tak odcházím, udržet nervy a jít dál směr domov, občas hvízdnout na připomenutí,a když už si zoufáte, že je to 0,5 km, 1 km pes se zjeví, protože pro něj to jsou 2 min běhu, nic víc. Podenko je moc chytrý, a když se vrátíte, tak si to zapamatuje a nenaučí se hlídat si Vás. Zkuste to nejdřív s jedním a druhého si nechte u sebe na vodítku, smečku neopustí. Pamlsek dávejte max. 1x denně, to není krmení a respekt si nezískáte vůbec. Prostě sluha zase splnil požadavek. Když něco děláte, nedívejte se na ně, dejte jim příležitost, ať mohou pozorovat oni Vás. Nabydou jistoty,že víte , co děláte, takhle je to zatím dost chaos v jejich hlavě. Já tedy Mora i chovám, 1-3x denně, ale taky ho často odmítám, výsledek je ten, že za mnou chodí jako stín a zbožňuje mne. Poslušnost, tak jak se chápe na cvičáku, je nula. Využívám jeho přirozenou instinktivní inteligenci, na tom stavím. Greyhound je jiný, ten funguje víc na osobním vztahu, než na matematice :volnost nebo jistota. Odpusťte mi ten realismus, ale podenko je realista a chybu okamžitě využije. A to mě právě tak baví, dolovat v sobě ty kořeny přírody, aby jim člověk porozuměl a oni jemu. Přeju hodně úspěchů v přebudování vztahu. Jitka
Jitka a "černá zlatíčka" Rino a Moro
Jitka N.
 
Příspěvky: 136
Registrován: 13 led 2014 22:08

Re: RINO - greyhound a MORO - podenko

Příspěvekod Lidka v 23 kvě 2015 02:54

Jituš, jasné, stručné, výstižné a realizovatelné ...kdo přemýšlí, jak na svého pejska, tak tady je to pro silné nervy, ale jen ze začátku, pak se to vyhrotí v pudy přírody a základy respektu k vůdci smečky..jdou tam,někdy až za hranice, kam jim dovolíme...správně píšeš, že ty jsi pán a psi by měli být v tomto duchu vychováváni...
......Náš pes do postele s námi do peřin nesmí,stačilo tak málo...nepovolit ze začátku, když se učí co a jak tady bude a nebude...velmi se mu věnujeme, ale naše postel večer na spaní je pro něj tabu a bylo i Maldikovo...má svou krásnou čistou peřinkovou postýlku sám- svou psí a tam každý večer bez problému rád usíná.. stačilo jen dodržet z kraje jeho učení povel nesmíš a po tom jel vlak....a oba pejsci to vzali celkem lehce rychle na vědomí...
A vyspíme se pohodlně my a pes na svém taky....přes den si užíváme mazlení a povalování na různých místech v bytě ,ale večer jde automaticky do svého...a to jsme chtěli...mně by to vůbec nevadilo spát s pejskem, ale manžel u každéího pejska si na postel nenechal šáhnout :-D !!! S odstupem času mu dávám za pravdu...Pes ví, co smí a co ne a my se krásně vyspíme na druhý den do práce a pejsek ráno vrtí ocáskem a je šťastný, kouká na nás z pelíšku a nic mu nechybí, ba naopak, taky se pohodlně vyspí...je to prostě tak, jak si to uděláme a hlavně co pejskovi dovolíme ...souhlasím s tebou, protože ukázat psovi cestu ve společném žití je jen na nás oni se to rychle učí a jsou chytří, zrovna tak, jako malé děti, některé jsou vychované důsledností dodržet započatý úkon ve výchově a jiné rozmazlené, roztěkané a rodiče jsou nešťastní, nervózní a unavení - stálenaříkající...
...ale ve většině případů si to dělají sami...jak jednoduchý návod..důslednost ve výchově a nepodléhat něžnému zkoušení a citovému vydírání...:-)
a to je někdy opravdu těžké...ale, jak naše babička říkávala "jaký si to uděláš, takový to máš." :-D. :54:
Maldini už s námi není,...avšak poslal nám Tajgyho, jako jeho pohlazení ...
Tiger+L+J
Uživatelský avatar
Lidka
 
Příspěvky: 1316
Registrován: 24 úno 2013 22:26

Re: RINO - greyhound a MORO - podenko

Příspěvekod slipka nadherna v 25 kvě 2015 17:08

Díky za odpověď. Bohužel to asi nedám. Zkoušela jsem se mu na podzim schovat za balíkem slámy, pes cca 300 m daleko, hrabe myši. Já sedím za balíkem jak trubka cca 15 min (což je asi tak ekvivalent kilometru pěšky). Pes stále hrabe, díru neopouští a ani nejeví jakékoliv znepokojení. Problém je asi v tom, že dobře ví, kde je a že když bude chtít, tak doběhne domů. Já ale nejsem dost psychicky silná, abych ho vědomě pustila tam, kde to on nezná. Pravda, když se mi v lese vyvlékl z postroje a najednou byl volný, tak se ode mě nevzdaloval. Jenže kdyby kolem běžela srna, tak je v čudu. Takhle mi před roky utekl basenji, o kterém se taky dalo říct, že si mě hlídá. Při návratu zpátky trochu zabloudil, skočil ze skály směrem ke mně a zlomil si páteř. Podenco, myslím si, taky dřív jedná než myslí. A zvěře je tu v okolí moc. Téměř při každé vycházce něco vyplašíme. Už bych nechtěla zažít tu beznaděj, když umírá mladý pes. Starého psa, který už na tom není dobře, člověk dokáže nějak oplakat, ale mladý zdravý pes - to je jizva na duši na celý život.
Díky moc za snahu mi vysvětlit Vaši filozofii. Nemyslím si, že dělám psovi sluhu. Děláme spolu výcvik, skáčeme agility, chodíme plavat, na výlety, řešíme hlavolamy, všechno nás oba hrozně baví. Když já něco dělám sama, tak se pes nevnucuje, jen mě sleduje, jak boží obrázek. Nedávám mu pamlsek, když si řekne (on si neřekne, to ho ani nenapadne), ale za to, že něco splnil (v popisovaném případě, že přišel na louce, kde běžně neposlouchá). A taky ne vždy. Někdy mu musí stačit, že jsem spokojená. Když se rozhodnu, že jdu bez něj, tak jdu. Pes čeká doma, nic neničí, neštěká, nevyje. Já jsem v podstatě spokojená, jen si říkám, že bych mu tím ještě obohatila život, když bych ho mohla pustit.
Přeji Vám moc hezkých zážitků se svými psy.
Iveta a Jirka - lidé , Kimi a Polly - basenji, Didi , Píňa a Walinka - podenco , o patro výše Káča (Kuřátko)- dcera a její smečka čtyř psů
slipka nadherna
 
Příspěvky: 71
Registrován: 01 bře 2013 08:04

PředchozíDalší

Zpět na Adoptovaní

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 28 návštevníků

cron