Ahojky Lidunko, moc se omlouvám, že reaguju až takhle pozdě, pořád je nějak co dělat. Ale na pár řádku pro milé lidičky by se měl najít čas vždycky, takže se moc moc stydím.
Děkuju mc za fotky, jsou perfektní, hlavně ta Enuščí prdelatá

U nás probíhá léto tak nějak pokojněji než ty předchozí. Změnou zaměstnání mám teď o trochu víc času na mazlení, takže Enuška si užívá co to jde. Začíná být potvora trošku závislačka. Naštěstí přes týden kdy odcházím do práce, je to v pohodě. Ovšem, když odejdu o víkendu třeba na nákup tak máme o koncert postaráno. Stojí za dveřma, chvilku kňuká, pak štěká a nakonec vyje jako zhrzená vlčice. Když to udělala poprvé, páníček, který ještě spokojeně chrupal, vylítnul prý s postele a bral schody po třech, páč si myslel, že máme v obýváku umírající mimozemšťany

. Nejvíc ho ale naštvalo, že když seběhl dolu, držeje se za srdce, Enuška ho poštěkem pozdravila a uklidněná, že není nadobro opuštěná, si šla v klidu lehnout

. Jojo, konečně poznal, co znamená život s chrtem i s té druhé stránky

Paničkou byla samozřejmě po návratu řádně vychválena, náležtě odměněna a vymazlena.
A s čím se musím ještě pochlubit....naše Enuší umí plavat. Bylo to pro mě naprosto překvapující jištění, jelikož na bazen se tvářila stylem...vyskočí z něj žloutenky a zabijem mě, tam rozhodně nevlezu.
Jeli jsem s Magdou a Danýtkou k vodě, ty naše kožichy trochu schladit. Očekávala jsem, že budu honit krta kolem rybníku a maximálně se mi povede ji v nestřeženém okamžiku trochu ošplouchnout vodou v kyblíku. A světe div se, dalo to trochu přemlouvání a přetahovaní, ale do vody vlezla. Véélmi, véélmi opatrně a pomalu, co když ta voda má zuby, ale nakonec začla pádlovat packama a kroužila kolem mě jako dámička, s čumákem vždy ve směru ke břehu...ale dala to. Holka moje šikovná.
Začíná nám svítit sluníčko, tak se jdeme ppřesunout na zahradu...Enuš s uzeným uchem a já s počítaček. Každá máme svojí práci přidělenou.
Posíláme velkou pusu na čumáček Tajgískovi a velké pozdravy Tobě Lidunko i celé rodině
