Charlie greyhound

[L + L]

Hodně štěstí CHARLIE !!

[Dáša Trojáková]

Ahojky vsichni,
Uz se to někomu stalo? Nějakou dobu se mi stává, že když jdu ven, Charlie se ted často na procházkách zastaví a nechce jít dál, Já stojim a on se skrti na obojku a zvuk jako když vrazdite kachny nebo co... poprvé jsme se vydesili. . Tak jsme to otočili jak chtěl a šli zpet. Jenže to začal dělat často, když jsme ho nechali vycukat a jen stali, za chvíli ho to přešlo. Ted už ani to a musím ho za sebou třeba 5 metrů táhnout jako husu a on se pak zas probere a jde normalne nebo chce běžet. Zastaví se mi kolikrát i v silnici, takže to vypadá jak kdybych ho ukradla, když ho tahnu na druhou stranu. No a pak mu zase precvakne a chce utíkat strasne. Takže skube vodítkem, celý napruzeny a ten zbytek cesty domu táhne jako blázen - kdo zná Charlieho, nikdy dřív nezatahl. .. byl opatrný na svuj krk. Už ho moc nepoustim jako dřív, aby ho někde nenapadlo běžet na druhou stranu nebo tak...
Doma za máma neustále chodi. . Ale furt, někdy k tomu přidá i pískání.
Myslíte Si, že by to mohla byt neco jako starecka demence? Je mu 11 let.. Vůbec to nechápu, ale je to hrozny. .. je mi z toho smutno jak to stáří najednou přišlo. Před Vánocemi to bylo ještě normální. ..

[Blanka]

Charlie,přejeme ti do dalších let hlavně hodně zdraví. Amigo

[Lidka]

Ahoj Dáši - sluníčko vymalovaný, tohle je povídání o pejscích, takže ať to nevyzní pro nepsový lidi divně.... I moje babička, tak nějak naráz se změnila... celý život byla hodná, milá, usměvavá, ale přišlo období jejího života, když už i unavený stroj nepracuje tak, jak byl zvyklý, úsměv se vytrácel, oči hleděly do prázdna a uši vnímaly jakoby z dálky někde z hor ...babička se změnila... alespoň ve vnímání nás okolo, ale bylo to "něco" tady...pomalounku ten život její se promítal už jen v našich mladých hlavách a v její - se to schoulilo někde do koutku ke spánku....
Byla "jiná" i když pro nás stále ta naše babička, jak bývala...život je nám každému tvorečkovi dán po určitou dobu, kterou neznáme - to je dobře...a taky je dobře, že nevíme, jak sklonek našeho života bude vypadat...
a ty to právě vnímáš u svého milovaného pejska Charlieho...má 11 roků což je skoro nevídané , takže jeho tělo i duše má projevy takové, jaké jsou právě teď...černý, sametový princ, který za svého akčního života je vděčný a milujet tebe a všechny, kterým doposud pomáhá...je ojedinělý...,ale čas běží rychle a nám všem a o to víc těmto našim pejskům. Nebuď z toho rozladěná a nesvá...je to prostě už starší pán a se vším všudy.
Tak, jako ta moje babička, hodná, milá, usměvavá a dodnes na ni velmi ráda vzpomínám a nijak jsem nemohla ovlivnit, aby tady byla s námi déle a zase si všechno pamatovala a tak prostě ...všechno...
Ale byla nádherná a Charlie je taky - akorát to už není ten bystrý klučina, který bezhlavě - roztomile skončil v bazénu, když běhal jako šíp - jako malé štěně...vzpomínáš ??? není to tak dávno...
Dášenko, raduj se z každé chvilky, ať je jakákoliv s tvým srdečním pejskem - ať je jakýkoliv, protože čas je neúprosný a běží - to ti chci říct...snad mi rozumíš. I když tvá hlava a srdce se brání ...skutečnost je jen jedna u nás všech a je dobré to neřešit a netrápit se tím...pohlaď ho po hlavičce a koukej, jak se krásně dívá na tebe
a cítí tě....jsi pro něj zlatíčko milovaný a on to ví, že jsi jeho maminka nejzlatější ...
Nevím, jestli mi porozumíš, co tím chci říct, ale byla bych velmi ráda, kdyby ano...měj se, se svým přítelem i pejsky růžově...Lidka

[Jitka N.]

Ahoj, asi to nic nebude. Rino to dělá, když ho vede někdo jiný. Nechce chodit na vodítku, jsou skoro pořád na volno a když má jít na vodítku a nechce se mu, tak se nechá skoro tahat a tváří se jako mučenej. Mě to nedělá,ale nechce se nechat vodit,když ho to nebaví, ale někdy zase bez problému.
Tak mi spíš přijde, že přišel na to, že dělat scénky je zpestření, že je prostě suverén.
Jednou člověk zaváhá,a už ho mají a je jedno,kolik jim je. Prostě zkouší šéfovat on tobě.
Stačí změnit strategii, upoutat pozornost jinam atd., však ty si poradíš.
Na zdravotní problém to nevypadá. Ahoj a nedělej si starosti, když budeš šťastná a hravá, pes bude taky takový.

[L + L]

Lidko a Jitko, moc hezky to píšete, ale já myslím, že stárne a je také prostě línější

[Jana]

Je pravda,že nám pejsci stárnou a my si na to musíme zvyknout. Jak se mění ve svých zvycích, chování a i po fyzické stránce. Je to pro nás hodně nepřijatelné a bráníme se těmto změnám,protože to jsou naši kamarádi a přátelé a opravdu je nespravedlivé,že pejsci nežijí tak dlouho jak bysme si my přáli.

Já to vidím na Agirkovi - je mu 13,5 roku a už dva roky neslyší, hůř vidí a klouby trošku bolí. Venku chodíme podle něho kam chce jít a jak daleko a také samozřejmě podle počasí. Někdy jdeme třeba i hodinku a je spokojenej a rychlej jako dřív(teda hlavně teď,když hárají holky ) a někdy dojdem kousek za barák a nechce se mu dál. Zůstane stát a kouká "do blba" a jako by mně ani nevnímal. Tak se otočíme a jdeme domů. Hodně spí a dost často si kňourá a píská jen tak pro sebe to nikdy nedělal a já si musela zvyknout,že se nic neděje prostě to dělá.
Občas se oblíknu,že jdeme ven a nakonec ho nedostanu ani z baráku stačí mu,že kouká z okna a nebo jen vyleze na dvůr a zpátky domů.

Když je tady na hlídání- Keliška nebo Suník - tak je docela spokojenej a takovej "na pozoru" co se děje a co kdo dostane,aby nebyl o nějakou pochoutku ochuzenej. Ale nakonec je docela rád,že odjedou a on má klid. Miluje návštěvy dětí,když k nám přijedou to ožije taky dost.
No prostě žijeme každý den a jsem spokojená,že je v pořádku a je nám spolu fajn a dělám jeden druhému společnost. Přizpůsobila jsem se mu a vždyť i já už nejsem nejmladší a snad to ještě chvilku vydrží.

Přeji Vám jen to dobré a hlavně hodně zdraví, aby Charlie byl v pořádku a spokojenej. Držte se a užívejte každý den co nejvíc!

[Dáša Trojáková]

Moc všem dekuju <3 Lidu az mě to rozbrecelo, blbe tohle davam a nedovedu si představit, co budu dělat.. Dnes jsme byli na rehabilitaci, paní zjistila, že má zkracene
Šlachy a kyčle v prcicich. . u jídla dneska když zjistil ze tam stojim, celou váhou i u toho jídla na mě sednul. .. ach ty zadní nožičky. .. budeme masírovat a zase ho za týden odvezeme na rehabilitaci. Byl vystreslej, protoze nechce do auta a Já ho tam musela proste narvat . Ziggy mel zůstat doma.. nakonec jel jako podpora . Ten ustrašený pes se vzchopil a dělal, že u tech cizích lidi se vlastně nic neděje.. mel byt se ségrou na prkně, ale nechtěl jít. .. chápete? Miluje byt venku a využije každou chvíli a ted nic- ať mi nikdo neříká, že to ten pes necítí, že ho někdo potřebuje. ..
Budu doufat, že tu s námi bude ještě moc dlouho .

[Lidka]

Dadi, píši jen za sebe ...pejsek má 11 let a je třeba žít a užít, co já bych dala za to, kdyby Maldik tady ještě byl a to měl nárok, měl necelých 8 let a byl v plné síle a kondici. V žádném případě tě nechci děsit ani nějak strašit, nebo ti dělat pochybnosti a bolest, ale myslím si to z toho nárazu, co u nás byl...., žádné signály nebyly a bylo všechno perfektní po zdravotní stránce i vizuální kondici. Čas je nějak daný a nedá se obejít...a jak píšeš, tak nepřímo si to uvědomuješ, že se pejsek mění, ale bráníš se ...sama vnitřně...myslím, že ti rozumím..
Nebudu nic omlouvat kolem dokola, já za sebe si myslím, že je to fakt stáří a Charlie je v období tak, jako jiní, zasloužilí matadoři, že prostě už není mladík a jeho tělo ač by chtělo vše ok, vyznačuje určité signály jiného chování a nesrovnávala bych to alespoň já, jako u jiných mladších psů, kteří to mají třeba podobné. Nedělal to, nechoval se tak - byl nějaký...takový, jakého jsi znala a žila jsi s ním, najednou se začíná měnit a myslím si, že to není tím, že se mu nechce, nebo má z některých míst např. strach, který dřív neměl... Byla bych ráda, kdybych se mýlila, ale není třeba abych ti psala nepravdu co si myslím , abys nebyla smutná...není třeba být smutná...tak to je... a Charlie je tady s tebou ... stále...tak si to užívej, nic víc ti nemohu popravdě (mé) říct...je to úplně stejné jako s lidmi...ať se tomu bráníme, nebo to zatlačíme někde v koutku.
Jak píše Jana... velmi souhlasím s jejím názorem a zkušenostmi, hezkým psaním...
Vždyť se vlastně nic neděje, je to životní cesta, která může vést ještě daleko za obzor...rozumíš mi ???
Mně už taky bolí v zádech a neskáču jako srna, taky jsem jiná než dřív, tak jako Charlie !! No a co ??? Přizpůsobím se tomu, dokud to jde..
Takže hlavu vzhůru a raduj se, že jste spolu - všechno má svůj přirozený průběh a zažijete ještě hodně hezkých chvil, protože Charlie je Charlie ...

[KrisMar11]

Dáši, holky mají pravdu... čas nezastavíš a Charlínek je i přes svůj věk pořád čupr chlap, který má teď jen nějaký stařecký vrtochy, na který si musíš zvyknout Vidim to u nás na Bobuli.... je jí cca 10 let, venku lítá jako pometlo, je veselá a plná života a pak leží a prostě si učůrne Není to naštěstí často, ale už se nám to prostě stalo. Zadní nožky jí taky čas od času zazlobí a to tak, že musíme nasadit kortikoidy, ale bereme to tak, že to prostě k jejímu věku patří, i když se nám to nelíbí. Je to naše prdelína a představa, že nebude mě taky děsí, protože u ní by stačilo jen promluvit... Musíme věřit, že se to nebude zhoršovat a že si s námi ještě užijí pořádný kus života
Tak že nevěš hlavu a užívej si s Cherlím a Zigouškem a zbytkem rodiny každý den, jako by měl být ten poslední