Milá Lenny, jsme tu jedna rodina a tak si dovolíme nahlas říci svůj názor (i když s ním třeba někdy někdo nesouhlasí). To neznamená, že se přímo vtíráme do rodin, či radíme jak jednat. Ne jde jen o názor, který ovšem zveřejníme.
Budete to tak brát, že.
Však já nemám žádný patent na rozum! Ani moje situace není nijak ukázková - Aleš-manžel- miloval naší Anetku (deerhoud), když tragicky v 6-ti letech odešla, druhého psa nechtěl. A já zas nemohla psychicky jinak. (ještě jsme neměli dítě....), no a tak jsme zrušili koupi schodů do domku (dodnes je nemáme) a koupili si deera- dnešního Deana.
Ano za to musím a jsem Alešovi veděčná, ovšem musím podotknout, že je znát, že Deana tak nemiluje. Občas ia nadává, že by byl život snažší bez psa. No a vidíte, před měsícem k nám přibil Matt.
Aleš ho bere jen proto, že musí, bere ho jako čiště moje zvíře, které pustí na zahradu a dám čerstvou vodu (jen když ho o to požádám), takže žádná velká láska.
Ale já Deana a Matta miluju a skutečně si nedovedu představit, že bych žila bez nich. Plánujeme letní dovolenou na horách a samo, že jedou s námi.
Závěrem - Aleš "mé" psi nemiluje, ale respektuje, že já bez nich nemůžu žít.
............. máte život před sebou....... já osobně bych nemohla žít s člověkme, který není schopný respektovat moji podstatu, moji bytost (nejde jen o přání). Vždyť i on (muž) vyžaduje abychom respektovali je - možná chodí na pivo či fotbal, možná zpravuje auta a tráví u nich moře času....
Omlouvám se Lenny, nechci Vám rozvracet vztah, pokud si jinak rozumíte - NÉ, jen snad dejte vážnou rozpravu, jak si kdo z Vás vůbec představuje život....