Adopce chrtů - Greyhound Adoption Czech Republic

Adopce psů - greyhound, galgo, lurcher a podenco

Přejít na obsah

Jak jsme přišli k adopci...

Zde pište o tom, jak jste se k adopci dostali...

Jak jsme přišli k adopci...

Příspěvekod L + L v 05 kvě 2009 11:30

Protože nám píšete, že byste se rádi podělili o tom,
jak jste se k adopci dostali. Jak jste se o ní dozvěděli
a jak jste potom rozhodovali. Založili jsme toto téma
a pište, pište, pište....
Klikněte a podívejte se na další naše nová videa, je jich už více než 450 !!!:
video.html
Uživatelský avatar
L + L
Administrátor
 
Příspěvky: 3903
Registrován: 23 pro 2008 00:05
Bydliště: Ústí nad Labem

Re: Jak jsme přišli k adopci...

Příspěvekod Lenka Č v 05 kvě 2009 19:53

Já jsem se o adopci dozvěděla z tel.novin,reportáž jsem ani neviděla,jen poslouchala z koupelny,kde jsem právě koupala děti,ale zapamatovala jsem si internetovou adresu a zabrousila tam až když dětičky spali a tam jsem si vše přečetla(tenkrát ještě staré forum),řekla manželovi,že chci taky adoptovat pejska(samozřejmě nechtěl ani slyšet-ach ty chlapy :roll: )ale nakonec jsem si stejně prosadila svou,kontaktovala LM a pak.....postup už všichni znáte ;) a v loni na začátku července jsem si přivezla domů Goldíka ted Bruna ;)
Lenka,Michal a Matýsek+ grey Bob,afghán Barbucha Armani a Agátta hroznýšová a Emilie osminohá
Uživatelský avatar
Lenka Č
 
Příspěvky: 6111
Registrován: 30 pro 2008 17:09
Bydliště: Dobřany

Re: Jak jsme přišli k adopci...

Příspěvekod Janka v 06 kvě 2009 08:35

Stejně jako Lenka jsem se o adopci dozvěděla z TN. V té době jsme měli afgánku Lakynku a pana Luise, takže adopce nepřipadala v úvahu. Letos v lednu, když Lakynka umřela jsem hned věděla, že pan Luis nemůže zůstat sám. Jiného psa než chrta bych už nikdy nechtěla, chrtí povahy mi tak přirostly k srdci a tak jsem si vzpoměla na adopci a řekla jsem si, že vlastně takto pomůžu a budu mít dalšího chrťáka. Najela na internet a začala hledat. Zaregistrovala jsem se na forum a protože s registrací byly malé komplikace volal mi pan Lacina aby registraci dokončil. Já jen tak mezi řečí, že bych chtěla adoptovat. Magda mi vše po telefonu vysvětlila jak to s adopcí chodí, ale stejně jsem o adopci chtěla vědět víc a tak jsme jeli k Lacinům do Ústí, aby jsme se o tom více dozvěděli a taky se podívat na Abbay. Podle profilu jsme si vybrali Jacka, ale to nevyšlo a tak jsme vybrali Honďáka. Hondo s náma bydlí dva měsíce a přijde mi, že ho máme už několik let. A co se nestalo. Jeli jsme na dlouho připravovaný sraz, kam přijel i další transport a v něm dvě srdíčka navíc, které neměly pánečky. Věděla jsem o tom. No ani ve snu by mě nenapadlo adoptovat dalšího. Ale osud tomu chtěl jinak a tak k nám do rodiny přibyla Gillynka, která patřila mezi ty dva neudaný pejsky. Jsem moc šťasná, že jsem mohla pro tyto pejsky něco udělat a ať už se stane cokoliv, nikdy si to vyčítat nebudu a jen s dobrým srdcem si budu užívat toho jak jsou tyhle zrníčka z té hromady čekajécích pejsků šťasný.
Krásný den Vám všem přeje Hondo, Gilly a pan Luis s paničkou
Janka
 
Příspěvky: 171
Registrován: 23 led 2009 08:10
Bydliště: Kladno

Re: Jak jsme přišli k adopci...

Příspěvekod Žaneta Hofmanová v 09 čer 2009 17:26

Já jsem se o adopci chrtů z Irska dozvěděla v září 2007, kdy do ČR dorazil první velký transport.
Ale nevěnovala jsem tomu velkou pozornost a časem na to "pozapomněla".
Chtěla jsem si k našemu malýmu útulkáčkovi pořídit v útulku ještě jednoho nešťastníka.
Ale vše dopadlo jinak. Jednoho únorového dne 2008 jsem přišla domů už v poledne z práce, pustím televizi a tam v regionálních zprávách na ČT zrovna běží reportáž o příletu třínohé Jilly na Ruzyň, kde už na ni čekala panička Darja a pár chrtích kamarádů, co Jilly přišli podpořit :P
V ten moment bylo rozhodnuto. Za pár dní jsme měli doma postarší milou adopťandu na gauči a učili ji jako malé štěně všechno od začátku.
Říkám si, možná kdybych nepřišla z práce dřív a nepustila televizi, Page doma nemáme.
Žaneta Hofmanová
 
Příspěvky: 523
Registrován: 26 pro 2008 16:56

Re: Jak jsme přišli k adopci...

Příspěvekod Magda v 09 čer 2009 18:27

O adopci jsem se dočetla v časopise Pes přítel člověka. Článek mě dostal, ale méně už mou drahou polovičku, neb už byl stav psů u nás dle něj plný. Ale já se myšlenkou na pomoc další psí dušičce zaobírala neustále a studovala všechny dostupné informace a nenápadně je podsouvala manželovi. Když
se objevily profily pejsků vybrala jsem fenečku Micro, bohužel za pár dní zmizela, a nikdo mi nedokázal říct proč :cry: /dnes už tu je, přijela v září/, tak jsem přemýšlela nad Tanjou mladou fenečkou a Abbey, které bylo pět let. Rozhodla jsem se pro Abbey, říkala jsem si tenkrát, že už je starší a že o ní nebude takový zájem,/Tanja nakonec přijela také v září/.
Prostě bylo jasno, dorazí Abbey. Syn mi na to řekl, že je to moje věc, manžel rezignoval se slovy, jestli ti sežere nahatý, tak pak nebul, zvaž vše pořádně. No, ale mne už nemohlo nic zastavit, takže následovala fáze příprav na příchod nového člena rodiny. Klepání si na hlavu stávajících členú rodiny jsem velkoryse přehlížela a nastal den "D"
Nakonec jsme pro Abbey jeli všichni, a když jsme vystopili z auta, jen jsme zírali, Abbey nešla přehlédnout nejen barvou, ale i velikostí, na fenečku velká, svalnatá. A manžel? Ten když ji viděl, jen vydechl, se slovy," to je nádherný pes, no tak to jsi měla pravdu". Pomohli jsme s venčením ostatních pejsků, já pořád mazlila apatickou Abbey, té bylo vše fuk, brečela jsem nad ní. No a dál už to znáte, dnes je to miláček rodiny, a za ten rok jsme s manželem poznali, že je tam spousta takových zlatíček jako naše holčička, kteří potřebují pomoci, tak vzniklo občanské sdružení, a díky němu se teď i vy ostatní co jste ještě neadoptovali, můžete o adopcích dále dovídat z televiza a tisku. Ta nádherná stvoření za tu námahu stojí. ""5-()
Magda
 

Re: Jak jsme přišli k adopci...

Příspěvekod Vlasta v 15 čer 2009 21:35

Tak já jsem přišla na adopci chrtů když byla reportář s Lucii v pořadu Chcete mě! Reportář jsem celou zkoukla pozorně a pak hned vlítla na pc a přečetla to hooodně málo co bylo na forum,jelikož v tu dobu tu byli v Čr jen 3adoptáci! Po přečtení jsem zavolala Lucii a ta mi řekla co a jak dál:
No ale já byla tenkrát v té nevíhodě,že jsem se neměla koho zeptat o adopci jako ty lidé co adoptovali po nás!!!
Vlasta,Děti,Tizzy,Ketty,Míša
Vlasta
 
Příspěvky: 154
Registrován: 29 dub 2009 18:19
Bydliště: Kadań

Re: Jak jsme přišli k adopci...

Příspěvekod Monika v 22 čer 2009 16:05

Dovolím si sem zkopírovat text z chrtíhofora...o tom jak jsme k Felízkovi přišli...
Celé to toužení po chrtovi začlo mnohem dřív, ale ke starému slepému a hluchému pejskovi by to nebylo fér...
Tak jsme jen pokukovali a líbili se nám Saluky a galgové a i greyové... a pak jsem jednou narazila na internetu na adopci chrtů, konkrétně na útulek Scooby...to bylo tak rok před tím , než jsme jeli pro Felízka do španělska....
Ale už tenkrát bylo vlastně rozhodnuto o tom, že určitě chrta z útulku...

A jak to vlastně bylo...
Po pár telefonátech a mailovou korespondencí se španělským útulkem Scooby jsme 2.4.07 sedli na letadlo a hura do Madridu.
V Madridu nás čekalo nepříjemné překvapení v podobě půjčoven aut. Pokud člověk nemá kreditní úvěrovou kartu tak mu tam nikdo auto nepůjčí.
Tak jsme přepravku na psa uložili v úschovně zavazadel a
a hurá na vlak. Do Medina del Campo jsme dojeli kolem půlnoci a
nakonec sehnali ubytování v Hotelu La Mota.3.4.07 jsme odpoledne navštívili útulek.
Všichni nám pokládali spousty otázek, ukázali nám pár psů a říkali , že druý den přijede Fermín Peréz (prezident utulku) z belgie at se dohodnu s ním(ale žádné focení). Fermín ví kteří psi jsou zarezervovani pro transport do holandska. Když jsem s Ferminem mluvila týden před návštěvou,řekl že je velmi neuvěřitelné, že chcem navštívit útulek,ale obává se ,že nebude možné adoptovat psa do CR, protože v CR není žádná organizace, která by adopci zastřešila. No situace na místě byla jiná. 4.4.07 jsme si v hotelu pronajali auto a jeli jsme do Scooby. Fermin tam byl a ptal se jakého psa chceme, jestli jsme ve španělsku na dovolené , jak máme zajištěnu přepravu psa atd. Velmi ho udivilo , že jsme přiletěli jen kvůli adopci a ,že 6.4.2007 v 7,30hod odlétáme zpět do čech. Říkal ,že je neuvěřitelné co podstupujem pro psa. Ukázal nám asi 120 psů (stávající stav byl 480 psů z toho asi 400 galgů).Všichni psi byli absoluně neagresivní a ti co měli strach k nám nešli. U Feliska to byla láska na první pohled. Líbila se nám tam ještě jedna asi roční holčička,ale Felisek byl takový jemný gentleman. Řekla jsem Fermínovi , že bychom chtěli tohoto psa a on souhlasil. Jen se musí udělat krevní testy bez kterých ho nepustí do čech. Vysvetlila jsem mu ,že pokud by testy nebyli v pořádku budeme psa léčit v čechach a dala jsem mu kontakt na svého veterinaře a na sebe domů.Pak jsme si vzali Feliska na první procházku, ale na posledni noc jsme ho museli vratit zpatky. V hotelu nesměli být psi.Večer v hotelu jsme přemyšleli nad jménem a protože v útulku všichni šeptali našemu pejskovi jak je šťastný , že bude žít v čechách... Tak jsem zavolala bratrovi , který žije v Barceloně a ptala se jak se řekne šťastný ve španělštině a on řekl : FELIZ
Další den jsme vrátili auto ,šli procházkou do Scooby a celé odpoledne trávili v útulku ,povídali si se všemi,kteří tam přijeli pomáhat. Mimochodem tam byli většinou holanďani, 2 angličanky,rumunka a španěle. Velmi obětaví lidé ,kteří neustále řikali Feliskovi jak má krásné jméno, nové hodné majitele a letí do ČR kde bude mít nový domov. Večer jsme sedli do auta a Fermín Perez nás odvezl na letiště tj.160km. Za psa a za cestu si řekl 120EUR.
Fermín se s námi rozloučil pohladil Feliska a popřál šťastnou cestu jemu i nám.
Na letišti jsme čekali asi 7hodin a pak nasedat a domů s naším vysněným pokladem.
Felisek prestál let bez větších obtíží.
Na letišti v Praze nás vyzvedl kolega z práce a ve dvě odpoledne jsme konečně byli doma.
Monika
 

Re: Jak jsme přišli k adopci...

Příspěvekod mayka v 28 črc 2009 20:37

Ahojte všetci, som nováčik tu u Vás a som zo Slovenska. Na začiatok musím povedať, že stránka je pekne urobená a je prehľadná. Na Slovensku obdobu tejto stránky nemáme.
K adopcii greyhoundov som sa dostala cez mojich kamarátov z Bratislavy (oni chovajú vipety). Rozprávali mi o tomto fóre a tak som si to vygooglila:)
Greyhoundy sa mi strašne ako plemeno páčia a táto stránka je pre mňa vlastne "prekliatie" pretože by som si hneď adoptovala aj dvoch naraz:) Momentálne si to však nemôžem dovoliť, nie kvôli financiám,ale kvôli tomu,že ešte bývam s rodičmi a oni si to neželajú (mať v dome psa) :-(
Tým však chcem povedať, že stránke ostanem verná a snáď už o 2 roky bude u mňa leňošiť vysnívaný Greyhound.
S pozdravom Majka
mayka
 
Příspěvky: 7
Registrován: 27 črc 2009 22:57
Bydliště: Slovensko, Žilina

Re: Jak jsme přišli k adopci...

Příspěvekod dadynka v 28 črc 2009 20:53

To je moc krásné,Majko, další duše ze Slovenska /možná více, třeba neregistrovaných, přihlaste se, lidičky/
:3:
A pokud je toto prokletí, ať není Tvůj greyhound dlouho vysněný, bojuj za svoje sny :53:
Držím pěsti - nebo teda DRŽÍME PĚSTI
Kája s Baruš a naše štěstíčka Ladynka a Wingsík
dadynka
 
Příspěvky: 1318
Registrován: 29 kvě 2009 16:48

Re: Jak jsme přišli k adopci...

Příspěvekod Lucky v 28 črc 2009 21:27

Tak Majku u nás moc pěkně vítáme :53:
Moc by mě zajímalo, jak se o nás ti kamarádi - vipeťáčci dozvěděli? (Jen tak informačně).

A Majko - držím palce, třeba se to povede dříve.
Já už si ani neumím představit, že by nám tady ta zvěř nepobíhala, když jim člověk jednou propadne... :8:
Lucky
 

Další

Zpět na Jak jsme přišli k adopci

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron