Čenda - Count Corleone

[hilena]

Přidáváme se k Vaší chrtí smečce s Čendou
Jako první bych do Čendova topicu chtěla napsat poděkování Magdě za pomoc při hledání hlídání Čeniška.
Největší poděkování ale patří Peťule, Verdě a Pájovi z Mostu.
Jak už to tak občas bývá, choroba na člověka sedne a pak je někdy ouvej. Petruška s Verunkou mi vyšly neskutečně vstříct a vzaly si Čeníška na hlídání a aby toho nebylo málo, tak přibalily i mě
Čenislav /jak ho překřtily/ je u nich neskutečně spokojenej, ve smečce úplně zlatej a kdo se bude divit, když napíšu že i velmi rozmazlovanej a muchlanej . I já se u nich zázračně psychicky uzdravuju a za to jim budu navždy vděčná - celá rodina i smečka jsou úžasní a já jim za to moc moc děkuju

Tak a ještě se pokusím vložit sem pár příspěvků z Čeníškova předchozího života.....

[pzlkovanova]

Ahojky Hileno, jsem ráda, že se daří lépe a je moc fajn, že holky dokázaly pomoci! Čenda je báječnej pesan.. měli jsme to štěstí ho všichni poznat na srazu

[hilena]

Dnešní ráno proběhlo v duchu Čendovi potupy. Na procházce jsme potkaly krásnou malinkou čubinku, dohromady i s vodítkem měla tak 3 kilča . Čenich rozradostněn se hned vrhal kamarádit, na jeho pochvalu musím napsat, že se choval velice jemně a jako gentleman. Přistupoval k tomu trpaslíkovi skutečně velice opatrně a něžně jí očuchával ouška. Vrtěl ocáskem, celej se natřásal a vůbec byl takový nějaký zamilovaný. ťafka přišla ve chvilce, kdy se hodlal krásnou čubinku políbit na čumáček, jen vystrčil tu svojí růžovou plácačku /jazyk/, feňura vystarovala jak dělová koule a rafla Čendu do čenichu. Ten měl chudák úplnej psotník, okamžitě odskočil, stahnul uši, ocas a za hlasitého řevu hrdinné fenečky se mi stáhnul za záda. No, odtáhly sme jak sedláci od Chlumce. Bohužel to nebylo poslední ranní setkání dnešního dne. O pár metrů dál, jsme potkaly francouzkýho buldočka. Prcek jeden asi viděl to Čendovo předešlé fiasko s čubinou a chtěl to asi zkusit taky. Spletl se, čenich si asi chtěl spravit náladu a sebevědomí a rozběhl se buldočka umlčet. Já sem nějak nezareagovala rychle, vodítko mi vyklouzlo z ruky a Čenda měl svobodu. Výraz v očích majitele buldočka bych Vám přála vidět...zoufalství a hrůza mu z nich přímo prýštěly :-s . Naštěstí je Cenda vážně gentleman a na moje "Čenichu néééé, zpátkýýýýý!!!!" se poslušně otočil a důstojným krokem se vrátil zpátky ke mě. Byl náležitě vychválen a pomuchlován. Jen škoda, že mýho poslušnýho hrdinu neviděla ona malinká čubinka, byla už dávno za "horama".
Každopádně dnešní ráno bylo pro mě přímo báječné, zjistila sem, že navzdory některým výrokům o tom že adoptovaný chrt je nesocializovatelný, vím své a že existují i situace, kdy se uprchlý chrt bezpečně a bez zbytečných keců vrátí záhy do náruče majitele

[hilena]

Kdo čeká další Čeníškům karambol, nebude zklamán :-bd Dnes ráno opět probuzeníčko ve stylu vražda na obzoru.
Probuzení v odpadkách, které si Čenich z nudy nanosil někdy v noci do postele, bylo fakt mrtvičný. Naštěstí odpadkový koš neobsahoval zbytky ryby nebo tak něco podobného voňavého. Každopádně plechovaka od salka a krabička s pár rozměklýma jahodama mi na jedno probuzení stačila. Všecičko jsem to uklidily, opět převlíkla komplet celou postel s velkým důrazem na opatrnost při zastýlání...čenicha sem zavřela do kuchyně a ještě obezřetně hlídala přes rameno, zda se náhodou neproboural a neletí mi pomáhat.
To by ještě šlo, on je jinak zlatej, jen občas si takhle zaskotačí. Horší to bylo, když jsem zavelela "čurat". Čenda se přiřítil rychlostí blesku, sešvihal mě za odměnu ocasem, párkrát mi dupnul na nohu a pak už jen ukázkově stál a čekal na vodítko. To co se houpalo na konci vodítka už ale byly jen sežmoulaný cáry něčeho, co v minulosti býval kožený obojek.
Takže to máme do dnešního dne zpacifikovány a definitivně vyřazeny: jedny kšíry, dva košíky a dva obojky. O ostatních věcech nemluvím, ty už jsou prý promlčeny ;;)
Chtě nechtě jsem musela sáhnout po odloženém a skorozapomenutém obojku s Irska a řeknu vám, díky za něj. Nebýt jeho, tak Čenda dneska čurá doma na plínu asi. x_x

[hilena]

Tak zase něco málo ze života chrta Cecila. Včerejší den se nesl opět v duchu brzké vraždy.
První vražedná chvilka nastala v šest ráno. Po dlouhodobých svátcích sem si zvykla válet se v posteli o trochu déle než bývá zvykem. Od pondělka mi ale tohle privilegium bylo zaměstnavatelem zatrženo a každý den hezky šupky dupky do roboty. Pátek jsem si mohla vyjímečně pospat a náležitě sem se na to těšila, no Čenda byl jiného mínění a vyřval mě z postele v nekřesťanskou hodinu. Pak už následoval jeden karambol za druhým. Dopoledne mě s rozběhem knokautoval ve chvíli, kdy jsem nesla v ruce pracovní NTB. Skokem do náruče mi kompjůtr vyrazil z ruky, zamotal se do kabelů, které následně vyrval...samozřejmě se u toho tvářil jako na vrcholu blaha. A ještě jedna scénka hodna ten den vraždy se udála při večerním venčení. Černý pako se bez varování rozhodlo zadávit poletující igelitový pytlík. Střemhlav vyrazil za nepřítelem a já samozřejmě po tlamě za ním. Přežili sme oba, on coby úspěšný lovec, já coby střed škodolibosti a veselý pro kolemjdoucí a přihlížející.
Bože,kde jsou ty časy, kde jsem tady se škodolibou radostí popisovala podobné příhody ve kterých pro moje potěšení figuroval hynek a ne já.
Budiž mi ponaučením, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě

[hilena]

....tak sme byly navštívit veterináře. Paníčka to odkládala už moc dlouho a už nebylo fakt zbytí. Nástup do auta proběhl podle zavedených pravidel. Při spatření otevřených dveří auta nasadil tempo a vlítl na zadní sedadlo s takovou vervou, že vzal sebou i mě...jak jinak . Z něžného obra se v případě zájmu o cokoli stává neurvalý kopyto, co jde přes mrtvoly /především moje/. Naštěstí jsem už zvyklá na tyhle výpadky Čendova slušného chování a ruka zůstala nedotčeně připojena k tělu :-bd .....kdyby jen věděl blbec, kam se tak žene. Záhy ale zjistil, že tenhle výlet nebude jen tak. Při vstoupení do čekárny se ze sebevědomého buldozeru stává opět vychovaný andílek, co by nejraději zase zpátky domů na gauč, pokud možno ihned. Tedy z velkého psa, se jako mávnutí proutku stává mikroskopicky malé nešťastné štěňátko, ze kterého jsou vidět jen vytřeštěná prosebná očka a zbytek 34 kilového těla jako by vysublimoval. Naštěstí /pro něho/, nejsem pomstichtivá a vzala jsem ho do ordinace, kde mu parťáka při "vraždě" dělal další krtí adopťáček. Říkají mu Bedříšek /neplést si ho s Danči Bedříškem/ a je poloviční než náš Čenich.... nicméně v tu chvíli se sily přelily a ten sebevědomej v ordinaci nebyl Čenda, nýbrž o deset kiko lehčí Béďa. Po důkladné prohlídce jsme přistoupily k samotné akci. Nejprve vyčistit ouška...řev jak u řezníka, Bedříšek v uctivé vzdálenosti s opovržlivým výrazem říkající "proč tak řve, hrdina?"...následně vyčítavý pohled Čendy směrem ke mě. Pak už doktorka, mimochodem moc fajn holčina a majitelka Bedříška, připravila dvě injekce a hodila dotaz, zda bude následovat další hysterická scénka. Nevím, snad byl Čenich ještě pohroužen do svého smutku a mé zrady...ani jednu včelku nezaregistroval. S úlevou a volností na srdci, že se ten pes neznemožnil podruhé během 5ti munut, jsem ho pustila z vodítka a dopřála mu za odměnu trochu volnosti. No, pojal ji trochu po svém a přímou cestou to vzal do vedlejší místnosti plné psích dobrot. Vyluxoval spodní polici na kterou dosáhl, důkladně se nechal podrbat veterinářkou, dostal na cestu do pytlíku uzený ucho a šli jsem oba spokojeně domů :-h.
Nemusím asi dodávat, že doma byla nastolena ten den tichá domácnost. Až večeře černého chlapíka trochu odměkčila. Na oznámení "ňami ňami" se ležérně zvedl z mého! gauče a dostojným krokem se přesunul k plné misce, následně si o mě utřel omaštěnou tlamu na důkaz podmínečného odpuštění a vrátil se zpátky do obýváku k TV.

[hilena]

tak a poslední jeho skopičina:

Ráno mě klasicky Čenda vyřval z postele o sedmé hodině. Samozřejmě do koupelny sem se přes tu černou chlupatou barieru nedostala, ale už sem si zvykla chodit ráno venčit na "prasáka" :-s . Po půlhodině letu na konci vodítka kdy sme pokropily nejdůležitější vzkazy, sme se vrátily dom a já mohla konečně dokončit ranní očistu. Bohužel mezi tím se Čenichovi asi udělalo mírně nedobře a hodil malou šavli, zbytky asi moc mastné včerejší večeře....no a kam jinam, než do postele že! Následně si šel lehnout do obýváku na gauč,kde bylo čisto a voňavo. No nic....sebrat celou postel, páč se mu podařilo tou jedinou hromádečkou vzít prostěradlo, deku i polštář, hezky na každej kousek trochu. Hodila sem to do pračky a šla nově povléct. To samozřejmě nenechalo Čendu klidným a hned se přihrnul k asistenci. Rvala sem se s ním o každej čistej kousek povlečení, takže sem ho nakonec stejnak navlíkala už napůl oslintaný a když to bylo všechno hotový a já to chtěla zastlat, tak mi ten pazdrát s radostným vrtěním celý prdele skočil na otevřenou půlku postele. Blbý bylo, že zrovna ve chvíli, kdy jsem tam měla půlku těla i s hlavou. To vám lidi byla rána jak z děla, jak mě ta pelest vzala přes hřbet. Zařvala sem jak píchlý tele a v tu chvíli se Čenda lekl a odrazil se od pelesti aby zdrhnul z mého dosahu. V ten okamžik sem tam už neměla tedy hlavu, ale ruku tu ještě jo......

[Magda]

Romčo, díky za zveřejnění Čendovo deníčku Zdrav se a v létě u nás zagrilujeme, až to tady bude vše dodělané.
Jsem ráda, že se cítíš lépe, a to že se Čenda má skvěle je jasná zpráva, u Petuly to ani jinak než skvěle nejde

[wild owl]

Tak koukám, že se spolu nenudíte! Myslela jsem si, že mám lotry, ale teď se jim budu muset asi vduchu omluvit, protože vidím, že mám naprosto vzorné pejsky ve srovnání s Čendou.

[Maceska]

Jsem se docela nasmála , koukám že Berry je hotovej andílek, na vaše lumpárny teda nemá